Starožitný granátový náhrdelník, kolem roku 1880,
Starožitný granátový náhrdelník, kolem roku 1880,
Třířadý náhrdelník z mořských korálů,
Starožitná brož z českého granátu, kolem roku 1880,
Název granát obecně používáme pro početnou skupinu minerálů - křemičitanů s podobnými fyzikálními vlastnostmi.
Mezi odrůdy granátu patří:
pyrop: krvavě rudý až černý
almandin: hnědočervený až černý
grosulár: světle zelený až jantarově žlutý, sytě hnědý
andradid: různé odstíny červené, žluté, zelené, hnědé a černé
K nejkrásnějším granátům pro svoji červenou barvu patří pyrop, neboli Český granát a almandin.
Pyrop, vědecké pojmenování Českého granátu , z řeckého: pyr - oheň a ops - oko je ceněn především pro svou barevnou stálost a nádhernou barvu holubí krve.
Většina dochovaných starožitných granátových šperků pochází z 19. a z počátku 20. století. V té době nastal rozmach výroby granátových šperků zvláště poté, co se v roce 1815 na Vídeňský kongres ozdobila ruská carevna právě granátovými šperky. Velký význam získal český granát také v době Národního obrození, kdy se stal doslova vlasteneckým symbolem a šperky z něj vyráběné chtěla vlastnit každá česká měšťanská i šlechtická rodina.
Výroba granátových šperků se soustředila především do Prahy a do Turnova, kde také vznikla slavná šperkařská škola. Český granát se v té době zasazoval především do speciální slitiny mědi a zinku - tzv. tombaku. Vzhledem k tomu, že český granát je svou velikostí cca do 7 mm spíše drobnější kámen, využívali čeští šperkaři při potřebě zasadit do šperku kámen větší velikosti také almandin, jehož naleziště bylo v údolí Zillertal v Tyrolsku.
Způsoby výbrusu českého granátu: